Poblíž lázní Teplice nad Bečvou a města Hranice na Moravě, které se nacházejí ve východní části České republiky, se před tisíci lety vyvinul kuželový kras v ostrůvku devonských vápenců. Nejvýznamnějšími útvary tohoto krasu jsou Zbrašovské aragonitové jeskyně a Hranická propast. Vstup do propasti je z vrcholu kopce Hůrka (315 m nad mořem).

Voda v propasti je minerání – kyselina uhličitá H2CO3 s teplotou 16,5 stupně Celsia na hladině. Propast vznikla pravděpodobně tak, že vody řeky Bečvy vystupovaly podle puklin nahoru a nasyceny CO2 postupně vytvořily celou propast. Vstup do propasti vznikl propadem stropu. Vstupní suchá část o rozměrech 104 m délky a 34 m šířky je hluboká 69,5 m, je tvořena kolmými stěnami Na dně se nachází jezírko zcela zakryté padajícím listím.

Historicky se o propasti píše již od středověku, kdy první ponor do jezírka provedl dobrodruh Mára a zjistil, že jezírko nemá dno(?!). Pečlivý výzkum, prováděný místním odborným učitelem Josefem Šindelem, se datuje od počátku 20. století – první měření olovnicí dává výsledek -36m, což je dno jezírka.

První ponory byly prováděny od 60. let a v roce 1968 dosáhli potápěči se vzduchem hloubky 88 m. Následují další měření hloubky za pomocí olovnic a sond, protože možnosti potápěčů jsou vyčerpány. V roce 1980 dr. Jiří Pogoda spustil speciální sondu do hloubky 260 m.

Sestupy potápěčů ze speleopotápěčské skupiny Hranický kras Olomouc objevují za hranou stropu zvanou Zubatice velmi rozsáhlý systém suchých částí pojmenovaných Rotunda, Nebe I, Nebe II, Peklo atd. V těchto suchých prostorách byl velmi zajímavý nález gejzírových stalagmitů.

Pro další průzkum hlubších částí jeskyně bylo zapotřebí jít cestou směsového potápění. Víme, jak bylo dříve v Československu velmi obtížné sehnat hélium, taktéž dostupné informace ze světa byly problémem. Přes tyto potíže se uskutečnil 2.5.1981 sestup do hloubky 110 m s Heliairem 10,5/50 členy skupiny jeskynního potápění Hranický kras Olomouc, Lubošem Benýškem a Franěm Travěncem. V této době prováděly v Evropě sestupy se směsmi pouze špičky jeskynního potápění jako Jochen Hasenmayer, Olivier Isler aj.

V 90.létech začíná větší mezinárodní spolupráce, díky nové politické situaci v Československu. Belgický jeskynní potápěč Michel Pauwels provedl sólo ponor do hloubky 155 m dne 25.7.1993 díky supportu jeskynních potápěčů skupiny Hranický kras Olomouc a Labyrint Brno, další velkou akcí bylo spouštění ROV – dálkově řízeného robota Hyball firmy Hydrovision z Anglie. Belgický průmyslník Carl van Basel financoval celou akci, jejímž cílem bylo dosažení dna propasti a vyzkoušení jeho mobility při dálkovém navádění v celkem složitých podmínkách proměnného profilu jeskyně. Na akci se podílela široká speleologická veřejnost mimo jiné ze skupin Aragonit, Labyrint, Hranický kras.

MOD (Maximální operační hloubka) robota byla 400 m. Bohužel v hloubce 205 m se mění profil jeskyně a na šikmém dně bylo velké množství pahýlů větví, do kterých se ROV zapletl přívodním kabelem. Po složitém manévrování se pilotovi Riedsovi podařilo vymotat z větví, nicméně se zapletl do staré vodící šňůry, kterou tam nechal Pauwels, a to v hloubce mimo náš operační dosah. ROV jsme vytáhli ručně do 60 m, kde uvázl definitivně a odkud byl vyproštěn zásahem potápěčů.

Další činností byly ponory potápěčů do hloubek pod 100 m – 25.7.1998 Marek Háša a David Skoumal dosáhli hloubky 130 m. Rekordním ponorem je doposud výkon polského potápěče Krzystofa Starnawského. Dne 17.12.2000 posunul hloubkovou metu na hodnotu 181 m.

Cílem skupiny Hranický kras byl dále průzkum pukliny zvané New York, objevené před léty Sabbathem v hloubce 70 m. Zde v současnosti nachází uplatnění rebreathery CCR. ROV byl opět (30.-31.8.2003) využit při průzkumu právě New Yorku. Minirover Colombo Mk II firmy Benthos od Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě se podařilo nasměrovat do vstupu pukliny. Dále do hloubky již pokračoval sám. Sestoupil až na hodnotu -140 m a pořídil unikátní záběry nových prostor v této hloubce.

Z aktuálních činností na propasti je třeba ještě zmínit výkony Pavla Chaluhy Říhy, který v průběhu roku 2005 pronikal postupně do větších hloubek na rebreatheru RB80 a tyto prostory pečlivě mapoval. Jeho největším výkonem je hloubka 170m s časem na dně 10 minut. Ponor byl proveden 23.11.2005.

Díky proměnlivé viditelnosti v propasti, která kolísá v rozmezí 0-50 m, se výzkum zúží pouze na pár měsíců v roce, kdy je viditelnost dostatečná. Ke zhoršení přispívá i činnost potápěčů s otevřeným okruhem, protože bubliny změní viditelnost velmi rychle i díky promíchání celého vodního sloupce.

Hranická propast je unikátní lokalita se statutem přírodní rezervace a potápění je možné pouze v rámci činnosti České speleologické společnosti, která na průzkum dostává grant z Ministerstva kultury CR.
Naše další budoucnost při výzkumu propasti bude záviset na využití uzavřených a polozavřených dýchacích okruhů se všemi jejich výhodami.

Text: David Skoumal