HRANICKÁ PROPAST

PROPAST STRUČNĚ, AKTUÁLNĚ, OBJEKTIVNĚ

Hranická propast

 

 

CO TO JE, KDE TO JE

Hranická propast je s celkovou naměřenou hloubkou 473,5 m nejhlubší propastí České republiky. Zároveň je díky rekordní hloubce vody 404 m nejhlubší zatopenou propastí světa. Jejího dna však stále není dosaženo. Nachází se v Národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic v Olomouckém kraji. Pěší přístup k Hranické propasti je možný od železniční stanice Teplice nad Bečvou po naučné stezce nebo od autokempu v Hranicích po červené turistické značce. Nová vyhlídková plošina umožňuje nádherný výhled na jícen propasti dlouhý 104, široký 34 a hluboký 69,5 m. Zdánlivé dno jícnu tvoří zelené Jezírko, ale Propast pokračuje obřími zatopenými prostorami podstatně hlouběji.

 

JAK SE SPRÁVNÉ JMENUJE

Pozoruhodný přírodní výtvor byl odnepaměti nazýván jednoduše Propast. Od nejstarších dob jej tak nalezneme i v písemných zprávách. Pod stejným názvem jej zakreslil J. A. Komenský do Mapy Moravy v roce 1627, toto pojmenování se používá dodnes. Před druhou světovou válkou se objevuje název Macůška jako následek několika článků, v nichž byla Hranická propast přirovnávána k Macoše v malém. Tento název se však neuchytil. Zhruba od 60. let 20. století se pak spontánně rozšířilo asi nejvhodnější pojmenování Hranická propast. Tento název je dnes už také oficiálním geografickým a karsologickým pojmem.

 

ODKDY JI ZNÁME

Lidé znali Hranickou propast, co paměť sahá. Objevuje se v lidových pověstech, které přičítaly její vznik nadpřirozeným silám. První písemná zmínka o Propasti pochází z roku 1580 od Tomáše Jordána z Klauznburku. Jan Amos Komenský ji zaznamenal kartograficky na Mapě Moravy, stala se tak vůbec prvním krasovým jevem u nás zakresleným do mapy. Původní kresba Komenského mapy se nedochovala, dílo je známo z nejstarší tištěné verze z roku 1627.

 

HRANICKÝ KRAS

Hranická propast se nachází v Hranickém krasu, který se rozkládá na obou březích řeky Bečvy mezi obcemi Hranice, Teplice nad Bečvou a Černotín. Toto nevelké krasové území o rozloze asi 5,5 x 4 km tvoří několik ostrůvků devonských vápenců vystupujících z mladších hornin. Hranická propast leží na pravém břehu Bečvy. Přímo naproti ní na levém břehu řeky se nachází doposud největší známý jeskynní systém Hranického krasu – Zbrašovské aragonitové jeskyně, které jsou zpřístupněny veřejnosti.

 

JAK VZNIKLA

Zbrašovské aragonitové jeskyně i Hranická propast vznikly hydrotermálním krasovým procesem. Jedná se o netypický způsob krasovění, při němž prostory vznikají směrem zezdola nahoru. Krasovým činitelem není voda, ale vlažná uhličitá minerálka silně proplyněná oxidem uhličitým. Tato agresivní kyselka vystupující z hlubokých puklin rozpouštěla zespodu vápencový masiv. V případě Hranické propasti vyleptala dutinu ve vápenci natolik, že došlo ke zřícení tenkého stropu a otevření dutiny na povrch.

 

PROČ JE TAK HLUBOKÁ

Popsaný způsob vzniku je i důvodem extrémní hloubky Propasti. Propast je vyplněna kyselkou obsahující oxid uhličitý, který s sebou nese stopové koncentrace helia. Bylo prokázáno, že helium pochází z hloubek okolo 40 km, tedy ze svrchního zemského pláště. Starší teorie vztahovaly hloubku Propasti pouze k mocnosti zdejších vápenců. Nová interpretace však ukazuje, že termální fluida prostupují i neznámými horninami pod vápencovým souvrstvím, a to v místech styku prastarých kontinentů (tzv. litosférických desek) hluboko v geologické minulosti. Konečná hloubka Propasti tak může dosáhnout dnes jen těžko představitelných hodnot, např. v řádu kilometrů i jejich desítek. Její změření (pokud bude vůbec možné) je otázkou velmi daleké budoucnosti.

 

UNIKÁTNÍ VÝZDOBA

Několikasetmetrové hlubiny Propasti zaplavuje teplá uhličitá kyselka, pouze při hladině se udržuje malá vrstva povrchové vody. Pod hladinou kyselky vzniká stejná výzdoba, jakou můžeme obdivovat ve Zbrašovských jeskyních, především unikátní raftové stalagmity. Některé typy výzdoby, např. tzv. soplíky, jsou zcela specifické a na jejich výzkumu se intenzivně pracuje.

 

ŽIVÁ PŘÍRODA

Propast je fenoménem i z hlediska výskytu netopýrů. V části zvané Rotunda suchá byla objevena dosud jediná letní kolonie samic netopýra velkého v podzemí u nás, zároveň jde o nejsevernější výskyt tohoto druhu na sever od Alp. Jde o evropsky významnou lokalitu s výskytem čtyř kriticky ohrožených druhů netopýrů a pěti druhů zařazených do soustavy NATURA 2000. Jícen Propasti vytváří vhodné podmínky pro růst kriticky ohrožené kapradiny jelení jazyk celolistý.

Zpracovali: Barbora Šimečková, Milan Geršl, 30.1.2017

 

TOP
Translate »