Vegetace v Národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic

Národní přírodní rezervace Hůrka u Hranic je mimo jiné zajímavou lokalitou i z hlediska botanického, zvláště bereme-li ji jako celek. V rámci NPR spolu totiž sousedí dvě naprosto odlišná území. Jižní část tvořená vápenci patří k tzv. Hranickému krasu,  kdežto navazující a plošně větší severní část se rozkládá na nekrasových kulmských horninách (droby, slepence). Z doslova „přízemního“ pohledu rostlin je rozhodující především minerální bohatost půd a právě v tomto směru zde vznikl značný kontrast, který se odráží i na druhovém složení rostlin. Zatímco na minerálně velmi bohatých půdách vyvinutých na vápenci mají rostliny živin, co hrdlo ráčí, dala by se společenstva v sousedním „kulmském království“ označit za chudáky, což ovšem neznamená, že zde nenalezneme vzácnější druhy naší květeny. Třetí a zcela specifickou lokalitou je pak samotná Hranická propast – perla v lastuře NPR Hůrka u Hranic. Níže uvedený text představuje významné a zajímavé druhy rostlin vyskytující se na všech třech částech popisovaného území.

Severní kulmská část

Převládajícím společenstvem jsou přírodě blízké smíšené listnaté lesy s dubem letním i zimním, bukem a habrem, místy i s příměsí borovice, modřínu či smrku. Porosty  pokrývají svahy vrchu Hůrka (370 m n .m), jehož jméno nese i samotná NPR.

Botanicky nejzajímavější lokalitou této části NPR jsou však bezesporu prudké svahy spadající v místech od zříceniny hradu Svrčova a vyhlídky u sv. Jana do údolí Bečvy. Dřeviny zde vlivem extrémních podmínek nemají často souvislý zápoj a vyskytuje se tu i několik druhů charakteristických spíše pro teplé oblasti, například hrušeň planá, jeřáb břek, řešetlák počistivý, skalník celokrajný, kalina tušalaj nebo růže přehlížená. Na živinami chudých, vysýchavých a mělkých půdách můžeme najít mimo běžné druhy těchto stanovišť také několik vzácnějších bylin vázaných na výslunná místa nebo světlé lesy. Patří mezi ně třeba jemně bíle kvetoucí bělozářka větevnatá, sytě žlutý rmen barvířský, česnek horský nebo mochna přímá.

Naopak problematickým z hlediska ochrany přírody je akátový porost, kterým byla asi před 40 lety zalesněna část prudkého svahu nad kolejemi. Trnovník akát je původně severoamerická dřevina, tedy u nás nepůvodní, která svým působením dokáže výrazně ochudit druhovou skladbu bylinného podrostu. Dříve byla cíleně využívána k zalesňování exponovaných svahů.

Jižní vápencová část

Projde-li pozorný návštěvník celou NPR po některé z turistických značených tras (zelená nebo červená), nemusí být nutně botanicky fundovaný, aby si všiml, že jižní část se od severní skutečně výrazně liší. Bohaté vápencové podloží dopřává rostlinám dostatek minerálů, a proto i dřevinná skladba přírodě blízkých až přirozených porostů je zde pestřejší a vše jakoby bylo bujnější a rostlo rychleji. Hned v začátku stoupání od vlakové zastávky Teplice nad Bečvou je k vidění ve stromovém patře poměrně hojné zastoupení vzácné dřeviny – jeřábu břeku. A nejsou to žádné stromečky. Největší jeřáby dosahují hlavní úrovně porostu a jejich průměr kmene má v prsní výšce i přes 25 cm. Dominantními druhy dřevinného patra jsou však dub letní a buk s přimíšeným habrem, lípami, javory (klenem, mléčem a babykou), jasanem ztepilým, třešní ptačí a dalšími druhy. Jednotlivě, zvláště okolo jícnu Propasti, rostou též borovice vejmutovky. Tento u nás nepůvodní severoamerický druh borovice zde byl vysazen pravděpodobně za „první republiky“ z okrasných, resp. estetických důvodů.

Z pohledu přirozeného vývojového cyklu lesa je zajímavá část, kterou v červnu 2008 po sobě zanechala vichřice. Les se na souvislé polomové ploše spontánně obnovil, místy je přirozené zmlazení dřevin již zapojené a velmi rychle odrůstá.

Přeskočíme-li z lesnického úhlu pohledu na botanický, nabídne nám také vápencová část NPR řadu vzácnějších druhů rostlin. Zdejší bylinný podrost se pyšní například orchidejovitými druhy kruštíkem širolistým a okroticí bílou, nezeleným voskově žlutavým hnilákem smrkovým, liliemi zlatohlavými nebo čistcem alpínským. V jarním aspektu bylin vykvétá ze vzácnějších rostlin hvězdnatec zubatý, dymnivka plná, pryšec mandloňovitý, zapalice žluťuchovitá nebo toulcovitě kvetoucí árón východní.

Hranická propast – oko rezervace

Samotná Hranická propast nabízí rostlinám díky svému reliéfu a hloubce zajimavé prostředí a stanoviště. Na příkrých skalách mohou přežít jen rostliny k tomu přizpůsobené. Na první pohled upoutají dlouhé závěsy břečťanu popínavého visící z okrajů Propasti a větších skalních teras nebo souvislé porosty kapradiny osladiče obecného. Úzké pukliny a štěrbiny skal využívají malé nenápadné kapradinky z rodu sleziník (sleziník červený a s. routička).

Na příkrém ale zahliněném svahu Propasti převládají javory (klen, mléč), jasan ztepilý, z keřových dřevin pak bez černý. Lze však zahlédnout i další dřeviny, jako střemchu hroznovitou nebo jírovec maďal. Nakolik je zde nižší pokryvnost dřevin, o to hustší je podrost nitrofilních bylin, v němž hraje „prim“ bažanka vytrvalá a netýkavka nedůtklivá. Sounáležitost s karpatskými geomorfologickými celky prozrazuje na tomto stanovišti například šalvěj lepkavá.

Svůj botanický poklad však ukrývá veřejnosti nepřístupná Hranická propast až těsně nad hladinou jezírka. Vápencové podloží, stinná a vlhká poloha dna propasti a minimální konkurence ostatních rostlin zaručuje tomuto skvostu ideální prostředí  pro život. Řeč je o menší smaragdově zelené kapradině s příznačným názvem „jelení jazyk celolistý“. V současnosti zde nerušeně roste populace čítající desítky rostlin, přičemž nejbližší prokazatelně původní lokalita tohoto druhu v ČR se nachází až ve vzdáleném Moravském krasu. Shrnuto do jedné věty, je jelení jazyk celolistý jednoznačným „botanickým špekem“  v rámci NPR Hůrka i širšího okolí.

Jiří Veska